6 známek emočně vyspělých lidí

Emoční vyspělost nemá s dospělostí či snad s fyzickou vyspělostí nic společného. Emoční vyspělost by se dala pojmout jako vlastnost, kdy se člověk – navzdory okolnostem a situaci – nenechá strhnout k jakékoliv vyhrocené reakci.

Zní to jednoduše. Ale spousta z nás určitě ví, že to tak snadné v životě nebývá. Především pokud jsme obklopeni vícero „nepříjemně“ smýšlejícími lidmi, můžeme se nechat snadno unést a „sklouznout“ někam, kam jsme nechtěli a říct třeba něco, co jsme tak nemysleli.

Není proto od věci snažit se emoční vyspělosti dosáhnout (ačkoliv je mi jasné, že je to celoživotní úkol, a díky některým lidem kolem vás i obrovská výzva :))

Jaké by tedy mohly být známky emočně vyspělých osob?

1) Jsou si vědomi jejich potřeb a emocí

Pro dosažení emoční vyspělosti si musí být člověk jasně vědom svých pocitů, potřeb a myšlenek.

To zahrnuje:

• rozpoznání svých potřeb a pocitů
  • pokud člověk své pocity nerozpozná, nemůže s nimi pracovat, ani je mít pod kontrolou – a potlačením pocitů si jen zadělá na další průšvih)
• nahlížení na věci z perspektivy (s odstupem)
  • užírat se jen tím špatným není řešení – je potřeba mít na paměti také to dobré, co se člověku přihodilo, ve finále pak každý zjistí, že to není zase tak hrozné
  • samozřejmě, že je ale normální být občas rozladěný, pakliže se něco nepodaří)
• nebrat si věci osobně
  • jestliže si někdo bere věci osobně, může za to jeho ego – ego je náš nepřítel a je potřeba ho vytahat za uši a zbavit se ho!
  • také při hádce není to pravé brát si všechno osobně – brát všechno jako útok proti sobě – lepší je zahodit pýchu a komunikovat a jednat upřímně a s pochopením
• nenechat se ovládnout emocemi
  • jakmile si člověk uvědomí to, jak se cítí, může s tím pracovat (ne vzdorovat/bojovat!) a nenechat se takovým stavem pohltit či ovládnout

2) Jsou pozitivní a zároveň realisté

Optimismus je v našem každodenním životě potřeba, jedině tak si člověk uchová zdraví a rozum. Nic se ale nemá přehánět, proto emočně vyspělí lidé jsou sice optimisticky naladění, nejsou ale beznadějnými idealisty. Díky tomu tak vidí (téměř) vždy situaci skutečně, což umožňuje patřičně (a vhodně) jednat.

A i když je situace sebehorší, nepropadají (téměř) nikdy panice a depresi.

3) Jsou přizpůsobiví a mají otevřenou mysl

Emočně vyspělí jedinci vědí, že jejich pohled není ten jediný správný a jejich pravda není ta konečná. Jsou flexibilní a otevření novým nápadům a názorům, ačkoliv jejich názory/přesvědčení mohou být odlišné.

Pamatujte ale, že vše má své hranice – nelze tolerovat netolerantní sebestředné arogantní jedince. Avšak i v takové situaci si lze zachovat chladnou hlavu – a někdy i částečně pochopit, co dotyčného k takovému jednání vede.

4) Ptají se před tím, než začnou mluvit

Každý z nás určitě zná někoho, kdo dokáže neustále mluvit, ale nechce naslouchat. To je jedna ze známek emoční nevyspělosti. Takoví lidé ukazují, že se víc zajímají o sebe, než o druhé.

Oproti tomu emočně vyspělí nejdříve naslouchají a pozorují, než začnou mluvit. Je to proto, že se snaží „posbírat“ co nejvíc informací před tím, než něco udělají/řeknou. Nechtějí nikomu ublížit, nemají v úmyslu nic nekalého.

Dalo by se říct, že ti emočně vyspělí naslouchají a snaží se pochopit protistranu. Nehodlají nikoho „utloukat“ argumenty, že jejich pravda je ta jediná správná.

5) Jsou upřímní

K emoční vyspělosti patří samozřejmě i upřímnost stran emocí. A protože emočně vyspělý člověk své emoce zná a umí s nimi pracovat, není pro něj problém pochopit, co se v něm odehrává, a dokáže o tom všem bez problémů hovořit.

Upřímnost je koneckonců zcela zásadní pro účinnou a smysluplnou komunikaci.

Co napomáhá upřímnosti:

• Integrita
  Dnes velmi hojně používané slovo, které v našem případě mluví o celistvosti osobnosti – neboli o tom, že je člověk zásadový a má určité morální hodnoty, které neporušuje. Není to tedy „kam vítr, tam plášť“.
  Emočně vyspělí lidé jsou zásadoví a budou přístupní jen pravdě, i když může bolet. Proto jsou upřímní jak k sobě, tak k druhým. A od ostatních očekávají totéž. Což se v dnešní době vůbec nenosí.
• Upřímnost
  Emočně vyspělí nepotřebují předstírat něco, čím nejsou. Nenosí masky, nepřetvařují se.
• Pomoc
  Pro některé je obtížné přiznat si, že potřebují pomoc, je to ale součást života a pýcha by neměla bránit lidem vyhledat pomoc (a přiznat si, že ji potřebují).
• Žádné „bílé (milosrdné) lži“
  Emočně vyspělí jedinci vždy říkají na rovinu, jak situaci vidí a nesnaží se předejít ranění citů druhých tím, že jim budou lhát. To ale neznamená, že jsou takoví lidé netaktní!
• Zranitelnost
  Být zranitelným je naprosto normální lidská vlastnost, ačkoliv pomyšlení na tuto skutečnost většinu z nás děsí. Každý člověk má silné i slabé stránky a je potřeba, aby se s nimi naučil pracovat. Potlačováním (odpíráním) slabostí/stinných stránek naší osobnosti nic nevyřešíme – naopak se taková slabost po čase přihlásí znovu, a o to s větší razancí.

6) Nebojí se přiznat, pokud se mýlí (a přijmou zodpovědnost)

Emočně nevyspělý jedinec většinou nedokáže přijmout skutečnost, že neměl pravdu a nebude chtít ani přijmout zodpovědnost za to, co tím způsobil. Naopak bude možná zkoušet něco z tohoto:

• obranný mód (odmítat jakoukoliv vinu)
• odvrácení viny někam jinam
• ukazování prstem (na jiné „viníky“)
• vymýšlení výmluv
• ochrana ega

Takový člověk nemá vůli nic napravit, a to proto, že mu v tom brání jeho ego. Je to sobeckost a emoční nevyspělost.

Jak by mohl vypadat opak?

• Uznání viny/chyby (a omluva)
• Rozpoznání problému (a snaha o případné napravení)
• Přijetí viny (včetně zodpovědného přístupu k následkům)
• Žádné výmluvy
• Práce s tendencemi/návyky/předsudky (nikdo není dokonalý, každý má své mouchy a snaží se na nich zapracovat)