Karma: co to je a jak funguje v praxi II: Násilí na dětech/zneužívání
<< Přejít zpět na obsah seriálu
Poznámka na začátek: všechny příběhy byly získány od osob během jejich terapií, kdy byly v hluboké hypnóze – tranzu, tedy ve stavu, kdy je „odpojeno“ vědomí a je tak možné komunikovat s podvědomím – lidskou duší.
Násilí na dětech/zneužívání dětí
Příběhy jsou jako vždy spletité – jako sám život. Snažil jsem se je vyložit tak, abyste vy, čtenáři, pochopili souslednost a vliv karmy. Pokud vám něco nebude jasné, zanechte prosím komentář pod článkem.
Dnešní pokračování seriálu o karmě bude o dvou lidech, kteří navštívili Dolores Cannon v těch nejtěžších chvílích jejich života. Byli na dně a nevěděli co se děje, proč se to děje a jak z toho ven. Oba tito lidé se navzájem neznali. Tyto dvě osoby v našem povídání spojuje skutečnost, že byli v dětství oba zneužíváni nebo na nich bylo jinak pácháno násilí.
Dolores zmiňuje, že po opuštění její kanceláře byli oba jak vyměnění, protože už znali příčinu jejich současných problémů a dokázali jim tak čelit. Každý z těch dvou byl odlišný, a přece byli něčím stejní. První příběh je o muži, druhý o ženě.
Muž
Muž si pamatuje na své dětství, kdy byl neustále bit otcem od svých 2 let. A to až do doby svých 18, kdy opustil domov. Stále byl na svého otce naštvaný a cítil k němu velký odpor.
Při terapii s Dolores byl muž přenesen zpět do 1. světové války. Nechtěl tam být. Řekl, že mu při náboru lhali. Řekli mu totiž, že to bude krátká válka. A že tak ani nebude muset bojovat. On ale musel neúprosně bojovat a projít si peklem, protože odtamtud nebylo úniku. Kolem hlavy mu létaly kulky, vybuchovaly granáty a bomby a smrtelný plyn byl všude kolem. Kolem něj umírali vojáci.
Řekl, že někde tam na bojišti je také jeho bratr, on ho ale nevidí přes všechen ten kouř a zmatek.
Je důležité dodat, že tento muž chtěl jít do války, jeho bratr ale nechtěl. On ho ale přemluvil, aby se dali do války společně.
Poté ho Dolores přesunula do posledního dne jeho „válečného“ života. Kupodivu válku přežil, oženil se a měl rodinu a umíral tak v posteli a v klidu.
Jeho bratr ale takové štěstí neměl – byl zabit ve válce.
Muž cítil za tohle všechno provinění, protože by se to nestalo, kdyby bratra nepřemluvil, aby šel do války s ním.
A tak se jeho bratr vrátil v současném životě jako jeho otec. A byl naštvaný, protože se cítil podvedený a obelhaný – takhle podle něj o předchozí život přijít neměl. A byl rozhodnutý všechno svému nynějšímu synovi – dřívějšímu bratrovi – odplatit. Nejraději by mu vzal život, nebo by mu ho alespoň znepříjemnil tak moc, jak to jen půjde.
To bylo příčinou onoho ničím nevyvolaného vzteku, který otec cítil ke svému synovi. Duše se prostě v dalším životě opět setkaly, aby vyřešily nahromaděnou karmu.
Jakmile tento muž pochopil příčinu problému, byl schopen otci odpustit, dál se na něj nehněvat a nechat celou záležitost být. Tím „roztrhal“ pomyslnou karmickou smlouvu a zbavil se pout, která tyto dvě duše spojovala. Navíc se zbavil dlouhodobé bolesti zad, která se táhla o krku a ramen až ke spodku zad. Bolest byla totiž důsledek „nálože“ a tíhy, kterou si muž nesl neustále s sebou (tížila ho smrt jeho bratra ve válce, do níž ho přemluvil).
Žena
Žena díky zážitkům z dětství vytěsnila vše, co se událo před 17. rokem jejího života. Byla sexuálně obtěžována a zneužívána jejím otcem od svých 4 nebo 5 let. Měla tak na něj vztek a cítila k němu odpor, protože měla za to, že jí zničil život.
Po opuštění domova se snažila dál studovat, ale bylo toho na ni díky „dětství“ až příliš. Dala se na drogy, alkohol a prostituci.
Když ve svých 29 přišla k Dolores, byla na dně a zoufale potřebovala pomoc. Pokusila se i o sebevraždu, a byla proto umístěna do ústavu.
Drogy i alkohol zanechaly na jejím těle nesmazatelnou stopu, především pak na ledvinách. O jednu ledvinu přišla a druhá nefungovala tak, jak by měla. Podvědomě se takhle tělo snažilo o smrt, aby skončilo i utrpení.
Díky jen jedné a ne zcela funkční ledvině bylo její tělo zaplavené toxiny, byla v depresi a chtěla pořád spát – což úplně nešlo, protože sama vychovávala 3 děti.
Také měla za sebou sebepoškozování, na těle byly vidět řezné rány a škrábance. Bylo očividné, že své tělo nenáviděla (ačkoliv byla hezká).
Pozadí jejího problému bylo sice odlišné od muže v předchozím příběhu, zároveň tu ale je jistá podobnost.
Při terapii se žena přenesla do válkou zmítaného Německa, konkrétně šlo o 2. světovou válku. Na ulici byli nacističtí vojáci, ti ale nebojovali s jinými vojáky – bojovali s civilisty a stříleli je.
Ona žena byla ženskou doktorkou. Kolem ní leželi na ulici postřelení lidé, kteří krváceli a umírali a ona se alespoň některým z nich snažila marně pomoct.
Vojáci se chovali jako smyslů zbavení, znásilňovali ženy, a pak je zastřelili. Stříleli také muže a děti. Předpokládalo se, že ti, které vojáci stříleli, byli židé – to byl důvod tohoto masakru. V nastalém chaosu se tak snažila některým lidem pomoct, ale byla vojáky odstrčena. Vojáci se jí nesnažili ublížit, protože věděli, že je doktorka. Pak se ale situace zhoršila, a ona se ukryla v budově na schodišti a sledovala masakr, který veku probíhal.
Byla však objevena a vytažena ven. Protože byli vojáci úplně mimo, svázali ji, spousta z nich ji znásilnila, a pak ji střelili do hlavy. Jak její duše opouštěla tělo, viděla, jak vojáci odhodili její tělo na hromadu ostatních těl a tuto hromadu zapálili.
Ona k nim však po smrti necítila vztek ani zášť – chápala, že vojáci byli totálně v zajetí emocí a válečného vypětí.
Do současného života tak žena přišla s cílem pomáhat ostatním, protože toho nebyla schopna v předchozím životě. Její současný otec byl jedním z oněch nacistických vojáků z předchozího života – konkrétně to byl první voják, který ji tehdy znásilnil. Vrátil se k ní, aby jí splatil nespravedlnost, které se jí dostalo. Měl ji splatit tím, že v tomto životě bude jejím otcem, bude se o ní starat, pomáhat jí, chránit ji. Takový byl plán.
To se ale změnilo, jakmile se jeho duše dostala do lidského těla. Zůstal „zaseknutý“ v minulosti a zapomněl jeho původní účel, kvůli němuž sem přišel.
To ukazuje, že i když sem (na Zemi) duše přichází s dobrým plánem a nejlepšími úmysly, jak splatit karmu, život má svůj vlastní způsob, jakým každého z nás ovlivňuje a být člověkem tak není pro duši vůbec jednoduché.
Z pohledu duše „shora“ to vypadá jednoduše, jako snadný úkol, jenže při vtělení (narození) zapomíná duše vše, protože tu máme všichni svobodnou vůli a emoce. Kdybychom si vše pamatovali, nerozhodovali bychom se svobodně a z toho by neplynuly tolik podstatné lekce a ponaučení. Díky emocím je pak prožitek ještě umocněn a lekce je o to silnější.
Její otec (dřívější voják) byl proto do toho všeho „polapen“ a místo, aby splatil karmu, si jí „nandal“ ještě víc. Je ale důležité poznamenat, že takovým lidem je potřeba odpustit. V opačném případě si člověk sám zbytečně hromadí karmu (kterou pak musí někdy a někde splatit/vyřešit).
Protože se změnily podmínky (její otec se nechoval podle plánu), byla nucena i ona žena (její duše) změnit svůj životní plán. Pomáhá sice ostatním, ale zcela jiné skupině lidí, než původně plánovala. Pomáhá totiž obětem násilí a zneužívání (dětem, ženám). Kdo jiný by mohl pomoct a porozumět, než ten, kdo si tím sám prošel? Její život doznal obratu o 180° a ona sama se navíc dokázala zbavit minulosti a jít vpřed.
Doufám, že jste se neztratili, každý takovýto příběh je totiž velice zajímavý. Navíc by vám měl pomoct lépe pochopit, co to karma je, proč tu je a jak složité a propletené všechno ve výsledku bývá.
Pokud vás příběh zaujal, můžete se těšit na další. Máte-li k tématu nějaký dotaz, napište ho prosím do komentářů níž.