Vzácnost aneb proč chceme nejvíc to, čeho je nedostatek

Lidé všeobecně vždy nejvíce toužili po tom, čeho byl nedostatek. Skutečná potřeba dané věci už nehraje takovou roli. Proč uděláme nemožné pro něco, co ve skutečnosti až zas tolik nepotřebujeme?

Nedávno jsem byl přítomen jedné debatě na zmíněné téma a napadlo mě, že je to dobré téma na článek.

Princip vzácnosti nás provází denně při nakupování i v osobním životě. A většina z nás si to ani neuvědomuje.

Ve chvíli, kdy budete vědět co se děje a proč se to děje, budete možná opatrnější. Nejen při zmíněném nakupování, ale také třeba při výchově svých ratolestí.

Princip vzácnosti má totiž větší dosah, než si spousta z nás umí představit.


Určitě jste zažili přímo jako děti, nebo jako rodiče situaci, kdy se skupina dětí přetahuje vždy o tu hračku, kterou má někdo druhý.

Ve chvíli, kdy je však hračka k dispozici, nejeví o ni nikdo z dětí zájem.

A troufám si říct, že máte za sebou také nejednu zkušenost z nakupování – konkrétněji z nákupního šílenství.

Pokud řetězce nabízejí standardní zboží za běžné ceny, všichni nakupující v poklidu procházejí krámem a vše probíhá všeobecně hladce.

Jakmile ale řetězec vyhlásí mimořádnou akci, strhne se doslova souboj, kde nikdo nikomu nic nedaruje a prostory mezi regály se promění v bitevní pole, kde můžete snadno přijít ke zranění.

Co se to s lidmi najednou stane?

Opět je za tím náš mozek a jeho „zkratky“, tedy rozhodování na základě jen určitých skutečností.

Mozek nemůže neustále vyhodnocovat všechno, to by vedlo k jeho zahlcení. Proto si evolučně vytvořil tzv. „zkratky“, tedy zjednodušení, na základě kterých se rozhoduje.

Tyto zkratky bohužel někdy pomohou k dobrému rozhodnutí, jindy ne.

Ztráta vs zisk

Malý dotaz na každého z vás:
co vás motivuje více – vidina ztráty nebo zisku?

Když vám například řeknu:

„Díky této izolaci ušetříte ročně 5 000 Kč.“

A oproti tomu pokud řeknu:

„Se současnou izolací přijdete ročně o 5 000 Kč.“

Co na vás působí víc?

Pokud jste jako většina lidí, mnohem silněji na vás zapůsobí věta o ztrátě.

Představa ztráty hraje v lidském rozhodování velkou roli.

Lidé jsou daleko více motivováni myšlenkou, že něco ztratí, než tím, že by mohli něco získat v téže hodnotě.

Proto vám bude většina firem a obchodníků servírovat především argumenty o tom, o co přijdete, pokud se nerozhodnete pro jejich produkt.

Proč platí rovnice omezené/nedostupné = lepší?

Protože předmět, který je obtížné získat (je omezený/nedostupný) bývá obvykle lepší než ten, který jde získat snadno.

A každý chce samozřejmě v zájmu vlastního přežití a blahobytu to nejlepší.

Proto často používáme dostupnost předmětu jako rychlou a správnou pomůcku při rozhodování o jeho kvalitě.

Je to totiž nejrychlejší a nejsnazší vodítko. Pro získání informací o skutečné kvalitě předmětu a dalších vlastnostech byste museli projít obchody, internet, vyhledat hodnocení, promluvit s majiteli daného předmětu atd.

A to všechno stojí čas, kterého máme v dnešní době málo.

Naopak (ne)dostupnost předmětu je okamžitě jasně daná.

A aby toho nebylo málo…

A aby toho nebylo málo, s principem vzácnosti jde ruku v ruce ještě další věc: svoboda.

Jak to souvisí?

Jak jsou příležitosti vzácnější, ztrácíme svobodu.

Čím více je předmět/produkt nedostupný, tím méně máme svobody rozhodování, konání atd. Musíme se podřídit a hodně omezovat proto, abychom se pokusili získat kýžený nedostupný předmět.

A to nás štve. Štve nás, že ztrácíme svobodu, kterou jsme doposud měli.

A je dokázáno, že kdykoliv dojde k omezení nebo ohrožení svobodné volby, potřeba udržet si tuto svobodu nás nutí prosadit si ji (včetně onoho produktu/předmětu). A to podstatně víc, než před tím (před omezením).

V praxi to lze shrnout tak, že:

Když do našeho přístupu k nějakému produktu zasáhne zvýšená vzácnost (nebo cokoliv jiného), budeme reagovat proti tomuto zásahu a budeme se pokoušet získat tuto položku více než cokoliv jiného.

Říká se tomu psychologická reaktance, kdybyste chtěli googlit 🙂

Proto děti chtějí hračku, která je nedostupná/vzácná. A čím víc ji nemohou mít, tím víc ji chtějí (byla omezena svoboda jejich rozhodování, s čím si budou hrát).

Proto lidé šílí po nových iPhonech, kterých je na začátku nedostatek a na dodávku vašeho kusu můžete čekat klidně i 2 měsíce.

Proto se z celkem civilizovaných nakupujících stanou nesmiřitelné a neúprosné bestie, pokud je nějaké zboží omezené/těžko dostupné.

Kdy to začíná?

Zmíněnou vlastnost je možné pozorovat u dětí od cca 2 let věku.

V té době si totiž sebe samy uvědomují jako individuality. Stávají se samostatnými jedinci a s tím přichází také pocit svobody.

Proto se děti často začnou vzpírat naší vůli. Získaly možnost výběru, uvědomují si to a chtějí prozkoumat co nejvíce možností, které tato změna přináší.

Když získáte něco nového, určitě si to taky chcete co nejvíc otestovat a vyzkoušet. Ať už to je cokoliv (viďte pánové, my jsme obzvlášť hračičky).

Tendenci bojovat za každé své právo a proti každému omezení lze chápat jako jakousi jejich výpravu za poznáním a za informacemi.

Testují tak velmi tvrdě mantinely vlastní svobody. A shodou okolností taky trpělivost rodičů 🙂

Děti díky tomu zjistí, kde se dá čekat, že budou ovládat ony a kde naopak budou nejspíš ovládány.

Tak pamatujte, až vaší ratolesti příště zase něco zakážete, že psychologická reaktance způsobí přesně opačný efekt.

Na co se to vztahuje?

Na všechno.

Tendence chtít něco, co nám bylo zakázáno – a tedy následná domněnka, že to má mnohem větší cenu – se neomezuje pouze na hmatatelné zboží.

Může se jednat o cokoliv, třeba o informace. Proto i cenzura měla a má naprosto opačný efekt.

Ne, že by cenzurovanou informaci vyhledávali lidé víc, než před cenzurou, ale cenzurované informaci víc věří.

Jak poznat, že chceme něco jen proto, že je to vzácné?

Jednoduše. Pokud se stane vzácnou nějaká věc, kterou chcete, děje se následující:

  • aktivuje to ve vás fyzické vzrušení
  • stoupá krevní tlak (rudnete v obličeji)
  • narůstají emoce (např. vztek)
  • soustředíte se jen na jednu věc (na nic jiného nedokážete myslet)
  • ustupuje u vás racionální stránka (fakta a argumenty vám nic neříkají)

V takovém stavu je potřeba si uvědomit, že jste se nechali napálit vaším mozkem, který to vzal „hopem“ a neobtěžoval se s přemýšlením.

Zkuste se zhluboka nadechnout a prostudovat vlastní postoje, které vás do onoho stavu přivedly.

Je to, co chceme opravdu tak výjimečné?

Skutečně to potřebujeme teď a tady?

Jaký to má pro nás přínos?

Co se stane, když to teď nekoupíme? Nic? Proč to tedy řešíme?

Jestliže chceme produkt kvůli užitné hodnotě, pak bude jeho kvalita stejná, ať bude dostupný, nebo nedostupný. Dostupnost neovlivňuje kvalitu a proto nehraje žádnou roli.

Neboli zítra je taky den.

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *