Mezi smrtí a životem: 1. Prožitek smrti

Schody do nebe


<< Zpět na obsah knihy Mezi smrtí a životem


Způsobů umírání je mnoho…

Dolores Cannon se při své práci (od roku 1979) setkávala s prožitkem smrti častokrát. Není divu, stejně jako zrození, i smrt je součástí každého života, je tudíž jasné, že většina duší pobývajících na této planetě si narozením i smrtí musela projít mnohokrát.

Ačkoliv forma smrti může být různá (autonehoda, vražda, nemoc, přirozená smrt…), to, co se děje potom, je vždy stejné. Jinak řečeno – všechny duše popsaly zážitek stejně.

Jedna z duší dokonce v jednom ze svých pozemských životů žila v Hirošimě. To bylo pro Dolores tak silné téma, že o tom vydala samostatnou knihu Soul remembers Hiroshima (Duše, která pamatuje Hirošimu). Do češtiny bohužel zatím přeložena nebyla.

… to, co však následuje potom, je vždy stejné

Ve chvíli, kdy nastává smrt, přichází pocit chladu. Pak si najednou duše uvědomí, že stojí vedle svého těla a dívá se na něj. Pokud jsou přítomni další lidé (např nemocnice), pak duše nechápou, proč jsou všichni kolem tak smutní, protože jim je krásně a cítí se skvěle.

Občas duše popisují pohled na své “bývalé” tělo slovy: “Ou! Ta stará věc, to bylo moje tělo? To jsem vypadal(a) tak špatně?”

“Teď už je mi ale dobře, vracím se zpět do světla, cítím klid a nic víc nepotřebuji.”

Zasloužený odpočinek

Na otázku co budou dělat dál, odpovídají, že musí odpočívat. A některé duše ještě dodají něco v tom smyslu, že se jim nechce odpočívat, když toho musí ještě tolik udělat.

Dále duše popisují, že smrt je velmi příjemná, protože odhodíte veškerou zátěž a cítíte se opět lehcí. Lidé se paradoxně smrti bojí, protože mají strach z neznámého a myslí si že smrtí vše končí. Je to ale jen přechod z pozemského do duševního stavu, jinak řečeno z fyzické pláně do spirituální pláně.

Po “odložení” lidského těla následuje období odpočinku a klidu, kdy se duše léčí ze všech zážitků z posledního života. Dá se říct, že duše nabírá energii na další aktivity. Vy se po namáhavém sportovním výkonu také potřebujete uklidnit, odpočinout a nabrat síly, jinak by další výkon za moc nestál. Stejné je to mezi životy (mezi smrtí a narozením).

Odpočinek netrvá věčně

Někdy ihned po smrti duše už částečně vědí, co se jim za života nepovedlo a co budou muset zlepšit a případně napravit. Někdy to bývá problém překonat strach z něčeho, někdy to bývá problém překonat bolest, někdy je to nedořešený vztah s jinou duší. Možností je nespočet.

Proto se duše vrací zpět na Zemi, učit se, zlepšovat se a posouvat se duchovně výš – až do doby, než jsou na takové výši, že už se dál reinkarnovat nemusí (blíží se dokonalosti). Než však můžou zpět na Zemi do dalšího života, musí si odpočinout, zrekapitulovat svůj dosavadní život, vyhodnotit s poradci co se povedlo a co ne, vytvořit nový plán pro další život a pak teprve mohou opět do tohoto světa (narodí se).

Celý život vám běží před očima…

Je poměrně hodně zažité tvrzení, že se vám při umírání přehrává před očima celý váš život. Jak to popsaly duše při komunikaci s Dolores?

Některým se toto skutečně přihodilo. Co se ale odehrává vždy, je hodnocení života až po smrti samotné, tedy ve chvíli, kdy už duše samotná opustila lidské tělo a vstoupila do světla.

Při hodnocení není duše nikdy sama, jsou s ní další rádci a mistři, kteří jí pomáhají s nezaujatým hodnocením právě skončeného života.

Duše si projde celý svůj život a prožije si všechny podstatné situace. Co je ale důležité, že si prožije situace z pohledu těch, kterým ublížila a pochopí tak, co cítili druzí a jak jim bylo.

Na základě toho se pak utváří plán do života dalšího (někdy až do druhého dalšího). V takovém plánu figurují body jako co se má duše naučit, co si chce vyzkoušet, s kým si má dořešit vztah a musí se s ním tak opět znovu v životě setkat, atd.

Bolí smrt?

Podle duší smrt nebolí – pokud si to daná duše nepřeje. Proč by si to přála? Může to být součástí plánu, je to zkušenost, která ji posune o kus výš. Prožitek smrti přináší, stejně jako emoce, spoustu zkušeností a tím pádem spoustu příležitostí k růstu.

Dolores dále zmiňuje rozhovor s duší, která byla ve středověku obviněna církví z čarodějnictví (byla to žena) a upálena na hranici. Ve chvíli, kdy byly zažehnuty plameny, se tato duše rozhodla, že nechce setrvat v těle a prožít bolest a chce se těmto mukám vyhnout.

Duše proto opustila tělo a shora pak sledovala, jak se její bývalé tělo zmítá v bolestech a agónii ve chvíli, kdy ji pohlcovaly plameny.

Tělo může nějaký čas přežívat bez duše, ne ale moc dlouho. Mimochodem – vaše duše vaše tělo také opouští. Kdy? Každou noc ve spánku odchází do spirituální pláně, kde se chodí poradit s rádci a mistry, setkává se s jinými dušemi, atd. Vy tohle všechno můžete prožívat jako sny. Tělo spánek potřebuje, duše ne.

Pokud někomu z vás zemřel někdo blízký za nějakých nehezkých okolností, možná se vám uleví, když si uvědomíte, že i jeho/její duše opustila tělo dříve, než mohla zažít jakékoliv trauma.

Stříbrná šňůra

Pokud jste někdy slyšeli o stříbrné šňůře, která propojuje duši s lidským (fyzickým) tělem, pak víte, že tuto šňůru vidí všichni, kdo dokáží astrálně cestovat. Tato šňůra přenáší životní energii duše do lidského těla – je to tedy obdoba šňůry pupeční.

Jinak řečeno je duše cestující, šňůra je klíček v zapalování a tělo je vozidlo.

Proto lidé při zážitku blízké smrti (NDE, Near Death Experience) popisují silné světlo, do něhož je to přitahuje. Toto světlo je zjednodušeně energetická brána, která při průchodu přeruší stříbrnou šňůru a tím nastává smrt lidského těla (duše se odpojila). Přerušení šňůry je nevratné. Je to jako byste “vytáhli klíček ze zapalování” a zastrčit ho zpět již není možné.

V případě, že ještě nenadešel čas dotyčného, není do tohoto světla vpuštěn, ale je naopak odpuzován.

Smrt ve spánku

Jak jsem zmínil v předchozí části “Bolí smrt?”, ve spánku naše duše opouští tělo a vydává se na cestu do spirituální pláně. Pokud nastane přirozená smrt ve spánku, pak to znamená, že se duše dobrovolně rozhodla se již nevracet zpět do tohoto světa.

Vzhledem ke svému věku dostala duše na výběr, zda se chce ještě vracet do svého těla a ona už to dobrovolně “zabalila”.

Hromadná úmrtí

Určitě jste se někdy ptali, proč muselo zemřít tolik lidí, ať už při vlakovém neštěstí, nebo při masakrech či zemětřeseních. Tyto duše si tento způsob transformace vybraly předem (smrt = přeměna neboli transformace) a skupinová forma je pro ně jen nový druh zkušenosti ohledně smrti a umírání. Je to tedy o nových zkušenostech.

Je důležité nepohlížet na tyto udáolosti z pohledu jednoho lidského života, to je omezené vidění očima člověka. Z pohledu vesmíru a věčnosti to není nic. Navíc smrt jako taková neexistuje, je to pouze přeměna, změna stavu. Duše tu byly, jsou a budou.

Navíc hromadná smrt může seznámit pozůstalé a ti mohou sdílet vzájemně své zkušenosti a učit se a objevovat nové věci. Z omezeného pohledu člověka je nemožné domyslet všechny návaznosti.

Proč umírají kojenci?

Nejprve připomenu, že i kojenec je lidské tělíčko, které má duši. To, kdy se duše do kojence vtělí, rozhoduje sama duše. Někdy je to během těhotenství (pokud si chce prožít porod), někdy je to těsně po narození.

Pokud kojenec zemře, pak to může být z několika různých důvodů. Např. důležitá karmická osoba, se kterou se měl(a) v budoucnu setkat byla zabita, zemřela při nehodě, rozhodla se vůbec neinkarnovat atd.

Dalším důvodem, mnohem prostším,může být změna rozhodnutí – duše se rozhodla, že v tomto životě pokračovat nechce a vrátila se zpět na spirituální pláň.

Případně se duše do novorozeněte vůbec nevtělí. Pak se narodí děťátko bez známek života – přičemž může přijít rychle jiná duše a vtělit se a miminko v takovém případě “zázračně” ožívá.

Dolores dokonce popisuje i odpověď, v níž jedna duše mluví o tom, že někdy dítě zemře ještě před narozením úmyslně (plánovaně), aby zlepšilo osobnosti rodičů a posunulo jejich vztahy na vyšší úroveň. V takovém případě je většinou vybrána nějaká pokročilá duše, která si “odbyde” úkol a vrací se zpět do světla.


Máte dotazy? Napište mi nebo zanechte komentář na konci stránky.

You may also like...

Leave a Reply