Mezi smrtí a životem: 2. Vítači

Schody do nebe


<< Zpět na obsah knihy Mezi smrtí a životem


Nově je kniha dostupná také v českém jazyce.
Zakoupit si ji můžete na stránce: http://www.centrumnejpoznani.cz/knihy.html

Zmatení

Po smrti lidksého těla pro některé duše přichází období zmatení. To je dáno hlavně způsobem smrti, kde hraje velkou roli, zda dotyčný/dotyčná zemřel(a) přirozeně, nebo náhle a nečekaně. Proto je zásadní ujištění, že nikdy nikdo není sám, obzvlášť při prožitku fyzické smrti.

Zmatení je dáno tím, že některé vjemy mohou být na duchovní pláni obdobné, jako na té fyzické (za života). Proto se duše snaží zjistit, co se vlastně děje a kde se aktuálně nachází. To může být pro někoho zmatečné, když navíc ještě musí zjistit, kudy se ubírat dál.

Proto přicházejí na pomoc další duše – vítači. Jsou to duše, s nimiž má právě příchozí duše nějaká karmická spojení z minulých životů (členové rodiny, přátelé atd.). Díky tomu je zajištěno, že je duše pozná a snadno se vytvoří důvěra. Vždy se tak najdou alespoň jedna či dvě spřízněné duše, které jsou momentálně v období mezi inkarnacemi a mohou tudíž přijít duši zemřelého přivítat.

Karma

Další událostí, která je součástí přechodu duše z fyzického světa do toho duchovního, je rozpomenutí si na všechny předchozí inkarnace (životy) a na karmu a její celkový obraz. Díky tomu si duše může začít sumírovat, čeho dosáhla a co se jí naopak nepovedlo, na čem bude muset ještě zapracovat (jakmile se vtělí v některém dalším životě) atd.

Náhlá a nečekaná smrt

V případě, že člověk zemře násilnou nebo náhlou smrtí, kterou neočekával, je úkolem takového vítače vysvětlit příchozí duši, co se vlastně událo a pomoct jí projít si tím vším.

Některé duše s prožitkem velmi traumatické smrti se odeberou na dlouhý odpočinek, než se smíří s tím, že jejich fyzické tělo odešlo. Jejich probouzení je velmi pomalé a pozvolné. Při probuzení zjišťují, že všechno, co se stalo, bylo v pořádku a přirozené.

Duchové

Někdy duše propadne panice a snaží se za každou cenu dostat zpět do lidského těla – což už samozřejmě není možné. Takové duše mohou nějakou dobu zůstat připoutány k fyzické pláni, než si uvědomí, že tenhle život skončil a je potřeba se s tím smířit. Takové duše zná spousta lidí jako duchy, kteří jsou svázáni s nějakým místem či věcí a „straší“ všechny kolem.

Odpočinek

Duše odchází nejen na odpočinek, ale také se učí a vzdělávají a připravují se na další vtělení (život). Následně konzultují s duchovními mistry, kam by bylo nejlepší se narodit (do jaké situace, k jakým lidem, s jakými dušemi bude nejlepší spolupracovat).

Nesmrtelnost

Nesmrtelnost je od pradávna snem spousty lidí, nicméně by to byla nuda. Proč zůstávat ve třetí třídě, když jste ji úspěšně zakončili? S každým dalším životem se posouváme dál. A smrt fyzického těla je toho nezbytnou součástí. Nesmrtelnost může chtít jen ten, kdo nevěří v život po smrti (v opakované vtělení duše). Takový člověk, ať se stresuje, když odmítá otevřít oči a přiznat si pravdu. Nikdo ho k tomu nenutí.

Možná je pro někoho obtížné si přiznat, že existuje něco dalšího po tomto životě. A to proto, že už tenhhle život je pro někoho dost bolestný a žít s vědomím, že se smrtí bolest nekončí, ale asi naopak pokračuje…


Máte dotazy? Napište mi nebo zanechte komentář na konci stránky.

Zanechte komentář